Ne vždy měly černé kočky tak špatnou pověst. Ve starém Egyptě, přibližně kolem roku 3000 př. n. l., byly velmi uctívané a obdivované jako božstvo. Jejich zabití bylo dokonce považováno za hrdelní zločin.
Také námořníci a jejich manželky věřili, že černé kočky přinášejí štěstí. Vozili si je s sebou na palubě svých lodí, zatímco ženy chovaly kočky ve svých domovech, aby dávku štěstí ještě zdvojnásobily.
Změna nastala s šířením křesťanství, kdy některé pohanské zvyky a tradice začaly být znesvěcovány. Černá barva byla spojována se zlem a smrtí. Lidé věřili, že se v černé kočce ukrývá samotný ďábel.
Přesvědčení bylo dokonce tak silné, že během pandemie moru ve 14. století byly všechny kočky zabíjeny, což paradoxně situaci spíše zhoršilo, jelikož mor se přenášel prostřednictvím blech a hlodavců a kočky mohly s jejich hubením pomoci.
Nenávist vůči černým kočkám pokračovala až do 15. století. S rozmachem hysterie kolem čarodějnictví a čarodějnických procesů byli lidé přesvědčeni, že černá kočka je nepostradatelnou společnicí čarodějnice nebo je dokonce jejím převtělením. Vlastnit černou kočku prý dokonce stačilo k tomu, aby byla domnělá čarodějnice odsouzena k smrti.
Ačkoliv jisté přesvědčení o zlověstnosti černých koček přetrvává dodnes, ne všude pohlížejí na kočky tak negativně.
Ve Velké Británii se říká, že pokud obdarujete nevěstu černou kočkou v její svatební den, bude mít šťastné a dlouhé manželství.
V Japonsku jsou oblíbené malé figurky koček se zvednutými tlapkami, tzv. Maneki Neko, které mají přinášet svému majiteli štěstí, blahobyt a bohatství. Navíc údajně odhání démony a zlou energii. Jedno japonské přísloví také tvrdí, že pokud dáte svobodné ženě černou kočku, bude mít spoustu nápadníků.
A například v Rusku nebo třeba ve Francii jsou všechny kočky, nejen ty černé, považovány za symboly štěstí.